Pojďte se s námi podívat na to, co vedlo maminky a tatínky k nošení

05.01.2017

Přinášíme vám několik názorů a zkušeností s nosítky a šátky od maminek, které nosí své děti. Co je k tomu vedlo a jaké jsou jejich dojmy.


"Mě k nošení přivedla kamarádka, která nosila svého syna. Moc se mi to líbilo, tak jsem si ještě v těhotenství pořídila šátek na její doporučení a trénovala na plyšákovi," vypráví s úsměvem 27letá Michaela z Ústí nad Labem, "s miminkem je to něco jiného, zpočátku jsem se trochu bála, než jsem získala jistotu. Přítel byl skeptický, že si na to syn zvykne a bude rozmazlený mamánek, ale když jsem zůstala ležet s chřipkou a on se o malého musel postarat, sám za mnou přišel se šátkem, ať mu Lukáška navážu. Moc se mu to líbilo a od té doby nosí i tatínek. Jen mu vázání šátku přišlo složité a nepraktické, tak jsme od paní Magdy pořídili rostoucí Noigu. Nevěděla jsem tehdy přesně, jaké nosítko vybrat, je jich na trhu hodně a jako začátečník jsem se nemohla zorientovat. Paní Magda byla hrozně milá a s výběrem nám pomohla. Přesvědčilo mě tehdy, že Noiga se dá použít i pro malé miminko na rozdíl od většiny nosítek, která jsou až od 4 měsíců a vydrží dlouho. Nosítka a šátky nejsou zrovna levná záležitost, tak jsme si přáli, aby nám investice vydržela co nejdéle. Navíc je moc pohodlné a práce s ním rychlá, takže teď už po šátku sáhnu spíš výjimečně i já!" Přiznává Michaela a hladí přitom téměř ročního synka v nosítku.


„U nás to bylo jasné rozhodnutí, jsme s manželem velmi aktivní, často celý den někdy venku a tahat se s kočárkem by nás omezovalo. Na miminko jsme se moc těšili a hledali, jak ho nejlépe zapojit do našeho stylu života, nosítko se jevilo jako perfektní řešení,“ prozrazuje nadšeně Lída z Ostravy, která teď už nosí jen na zádech kvůli rostoucímu bříšku, není tedy pochyb, že do rodiny přibude brzy další nošeneček. „Kačenka už se nosí spíš zřídka, ale když bolí nožičky nebo je nemocná, nosítko je náš zachránce, přeci jen 13 kg už se v ruce nosit nedá!“ směje se Lída. „První jsme měli vázací nosítko mei tai, ale dlouhé konce jsem válela neustále po zemi, tak jsme na doporučení kamarádky koupili nosítko Baby od Maggionu, ke kterému přibilo Onbuhimo, když už z něj Kačka vyrostla. Nedám na Onbu dopustit, u chodícího dítěte ideální řešení.“ Zajímám se, jak bude nošení probíhat po příchodu nového sourozence, Lída se přiznává, že uvidí podle toho, jak budou stačit síly:“ Viděla jsem fotky rodičů, kteří nosí tandem, jedno dítě na břiše, jedno na zádech, moc se mi to líbí, ale nejsem si jistá, jestli to zvládnu, už teď mám někdy po hodině dost! Ale třeba se budu po porodu cítit lépe, teď už často funím jako lokomotiva,“ směje se brzy již maminka dvou dětí Lída.

"Já teda nejsem takový ten nadšenec do nošení jako některé moje kamarádky, ale když se narodil druhý syn, vodit staršího do školy s kočárkem bylo nad moje síly, chodili jsme pozdě, než jsem malého nachystala, křičel, byl netrpělivý, mezitím nachystat staršího a obléknout sebe bylo prostě šílené," svěřuje se Hanka z Českého Krumlova, kterou nakonec k nošení přivedlo hledání řešení jak zvládnout dvě děti. "Vozíme hodně v kočárku, na vycházky nebo na hřiště beru radši kočárek, hodím tam věci, vždycky toho máme hodně, ale do školy nebo na nákupy beru nosítko. Doma nosím jen výjimečně, teď teda častěji protože mladšímu rostou zuby a uklidní se jenom, když ho nosím. Ještě že ho máme", přiznává Hanka.


Andrea nosí už třetí dítě, s nošením začala před devíti lety a vzpomíná, že tehdy byl výběr šátků i nosítek podstatně skromnější: " Prvního syna jsem vázala do šátku, užívala jsem se si to, trpělivě se učila nové a nové úvazy, měla jsem čas a prostor. Když se narodil druhý syn, bylo všechno najednou vzhůru nohama, nevěděla jsem, kam dřív skočit a co dělat. Hodně mi pomáhal manžel, který nošení propadl hned od začátku, jsem za to strašně vděčná. Nakonec přišel právě on s tím, že bychom mohli zkusit nosítko. Seznámila jsem se s Magdou a právě ona nám ušila naše první nosítko, které rychle nahradilo šátek a zachránilo moje nervy," směje se Andrea, která bydlí kousek od Brna. "U jednoho nosítka nezůstalo, jak děti rostly a měnily se jejich potřeby, zkoušeli jsme nová nosítka. Teď s nejmladší dcerou jsem se vrátila k šátkování, chci si nošení ještě užít, dalšího prcka už neplánujeme," dodává s neskrývaným zklamáním Andrea. " Všechny šátky ale neunosím, tak jsem se rozhodla z jednoho nechat ušít Noigu, na kterou se už moc těším. Někdy nahánět ty moje dva uličníky a přitom vázat šátek je nadlidský výkon, i když je miluju. Prostřední syn navíc sem tam chce na záda a dva šátky vázat je i na mě moc, takže budeme kombinovat a experimentovat, dokud budou mít děti zájem se nechat nosit."


"Nebýt nosítka, brodíme se po kolena v prachu a jíme suchý chleba," směje se Jitka. "Nošení je pro mě spíš nutnost. Ven beru kočárek, nosím jen doma, abych zvládla domácí práce, Vojtovi se to líbí a já zvládnu uklidit a uvařit. Někdy se mi podaří ho odložit a mám chvilku pro sebe, takže rozhodně u nošení zůstaneme, dokud bude chtít. Hodně mi ulehčilo život," přiznává 31letá maminka z Prahy. "Máme nosítko pro větší děti, koupili jsme z druhé ruky na jednom bazárku, Toddler myslím. Předtím jsme měli půjčené jiné od kamarádky, ale tohle nám sedí lépe," pochvaluje si Jitka.


"Já jsem nošení úplně propadla, je to vážně jako nemoc," netají se Zuzka svou vášní k nošení. "Začala jsem jedním šátkem, pak přibylo nosítko, ale to nám moc nesedlo, tak jsme zkusili Noigu a používáme dodnes. K ní přibilo několik dalších šátků. Střídám to podle nálady a příležitosti. Na rychlé venčení pejsků nebo nákupy beru nosítko, to nemám moc čas vázat, ale doma a na delší procházky vážu šátky, baví mě to. Manžel taky umí vázat šátek, ale spíš sáhne po Noize, je to rychlejší," přiznává Zuzka.


„Pamatuji si, jak jsem v těhotenství sháněla výbavičku pro miminko a nakoupila kde co, zdálo se mi, že budeme všechno potřebovat,“ pouští se do vyprávění Daniela, „přítel ze mě šílel, už mě nechtěl pouštět do obchodu! Když jsem pak přišla s tím, že chci koupit šátek na nošení, objednával mi pokoj na psychiatrii,“ směje se. „Nakonec se právě šátek ukázal jako nejlepší investice! Dcera vyžadovala od narození hodně kontaktu, chtěla pořád nosit, kočárek jsme nakonec nechali jen pro babičky, které stejně nakonec začali Julinku nosit, protože ona prostě kočárková není,“ dodává Daniela a pokračuje, „takže nakonec nosí celá rodina a protože kromě mě nikdo se šátkem pracovat neumí, pořídili jsme nosítka. Máme od Magdy už druhé, zkoušeli jsme i jiná nosítka, ale ty od Maggionu jsou prostě nejlepší,“ neskrývá nadšení Daniela, která nosí doma i venku. „Chtěla jsem koupit nosící bundu, ale jsem hodně drobná a přítel dlouhán, tak aby mohl nosit on i babičky, rozhodli jsme se pro nosící kapsu, takové nejuniverzálnější řešení. Objednali jsme s druhým nosítkem od Maggionu, je perfektní, nosili jsme už na podzim, teď i v zimě, máme celoroční s odepínatelnou zateplovací vložkou.“